Radnice v Liberci

Svítání nad Paličníkem

Obrázek v místě smrti dřevaře

Spadlý mostek na Hájeném potoce

Na Paličníku

Jizera z Paličníku

Z Paličníku směrem na Hejnice

Z Paličníku směrem na Bukovec

Rozhledna na Smrku

Na rozhledně se pracuje

Odpočinek nad Novým Městem

Streitlův obrázek

Jedné vlahé noci, při brouzdání po internetu, nalézám na jedněch stránkách (www.jizerky.jinak.cz) informaci o tom, že se chystá výstavba nové rozhledny na nejvyšší kótě Jizerských hor, na Smrku. Kdysi, v 20. století, tu již rozhledna stávala, dokonce byla pod ní turistická chata, ale obě stavby již pohltil neúprosný zub času. Proto, hned jak se dovídám o dni otevření nové rozhledny, začínám plánovat svou návštěvu na ní. Využívám posledních krásných dnů letošního léta a datum cesty stanovuji na 22. 9. 2003. Při přípravě ale zjišťuji, že dopravit se do Jizerek, v časných ranních hodinách veřejnou dopravou z Prahy, není zas tak snadné. Musím jet z Prahy již den předem, v 22.00 autobusem do Liberce (příjezd 23:15) a tam nějak přečkat noc. Naštěstí není ještě taková zima a procházka nočním Libercem, s osvětleným Ještědem, také stojí za to, takže asi šestihodinové nucené přestávky nelituji. Zkouším též, jak je v Liberci, v noci, živo na CB pásmu, ale mimo 10. kanálu, kde bdí Pepino Liberec, není nikoho slyšet.

Ráno v 5:14 odjíždím motorovým vlakem do Raspenavy, kde přesedám, a jedu do Bílého Potoku pod Smrkem, který si představuji jako opuštěnou osadu pod horami. A ejhle! Ona je tu fabrika jako hrom. Co tam dělají, nevím, ale hluk produkují značný. K cestě na Smrk si vybírám žlutou značku a po pěkné vozovce, kolem Bartlovy boudy (občerstvení a ubytování - pondělí a úterý zavřeno), pokračuji údolím Hájeného potoka na Paličník (943m/m). Zprvu krásná cesta se postupně mění v skalnatou, uzoučkou stezku, s několika nebezpečnými místy v podobě rozpadlých můstků přes potok. Kolem křížku, který připomíná smrtelnou nehodu jednoho dřevaře, a studánky, vystupuji pod vrcholové skalisko Paličníku. Na samotný vrcholek vedou ve skále vytesané schody a železný žebřík. Nahoře je dřevěný kříž, pevné ocelové zábradlí (možnost přichycení stožáru) a překrásný výhled po Jizerských horách. Zkouším CB a navazuji několik spojení s jeřábníky do Prahy a s Bombarďákem na Ještědském pohoří. PMR - nic. Pokračuji mírným klesáním do sedla Předěl. Naproti, přes údolí pozoruji horu Smrk a lítostivě konstatuji, že to co jsem ztratil klesáním, budu muset zase pracně získat. Z Předělu jdu kolem pramenů Jizery, po Nebeském žebříku, na vrchol Smrku. V půlce cesty si říkám, že je to spíš žebřík do pekla. Zkouším trik z televizní reklamy na Tatranky, ale funguje to spíše naopak. S každým kousnutím, jakoby se stoupání zvyšovalo a prodlužovalo. Pak věřte televizi.

Konečně to mám za sebou a nová rozhledna se začíná objevovat na obzoru. Zdálky mě vítá zlověstné vrčení jakéhosi stroje a také sleduji nezvyklý ruch kolem stavby. Po příchodu blíže se vrčení mění na nepříjemný hluk dieselagregátu na výrobu elektřiny a rozhledna se hemží stavebníky různých profesí, kteří zde stále pracují. Po dotazu, zda-li mohu nahoru, dostávám kladnou odpověď, ale jen na vlastní nebezpečí. Na rozhledně se stále pracuje - lakuje, brousí, svařuje a provádí další a další úpravy. Na mou otázku, proč to, je mi vysvětleno. Stavba byla narychlo zkolaudována aby mohla být „Slavnostně otevřena“ a nyní se dodělává to, co se předtím nestihlo. A mohu, či můžeme být rádi, že nás vůbec nahoru pustí. Mohou ji prý znovu na 3-4 týdny zavřít, aby měli klid na ty dokončovací práce.

No hlavně, že se na ni může. Tak rychle se rozhlédnout, pár fotek a pryč z toho kraválu a dalších nepříjemností. Být třeba polit nátěrovou hmotou - brrrrrr.

Na lavičce u vrcholové knihy se mezitím usadila dvojice radioamatérů, kteří zde soutěží v „Tisícovkách“ na dvoumetru. Hledám proto jiné místo neb se blíží dvanáctá hodina a s ní i pravidelné Pražské polední kolečko. Pár spojeníček se daří, ale všudypřítomný hluk toho agregátu (v okruhu 300 m), mne doslova vyhání z vrcholku Smrku (1124 m/m). Škoda. Snad za rok to bude už hotovo a pak se to tu opět změní v oázu klidu. Tak jako před 35 lety, když jsem tu jako 13 letý jinoch procházel při turistické zápočtové cestě z Nového Města do Hejnic.

Maje tím pádem dost času, scházím pomalu ze Smrku do Nového Města po Smrkem. Na jedné z několika laviček při stezce si dávám „dvacet“ a vychutnávám zřejmě jeden z posledních teplých a slunečných dnů letošního roku. Kolem Streitlova obrázku, pramene Kyselky a Spálené hospody vcházím do Nového Města pod Smrkem. Kupuji si pár pohledů a v 17:25, na Novoměstském „Václaváku“, nasedám do autobusu směr Liberec. Zde přesedám na spoj do Prahy a vracím se domů, do Braníka. Byl to moc hezký výlet a doporučuji ho Všem, co mohou ještě chodit. Autem se sice na Smrk dostanete asi snadno, ale jen na nějaké to povolení. BOHUDÍK! Celá má pěší trasa měřila asi 20 km a bylo na ní nastoupáno převýšení cca 910 metrů. Z Bílého potoka na Paličník nastoupáte 460 metrů a z Předělu na Smrk 250 metrů. Ze Smrku do Nového Města je to furt z kopce.